Keltové

Keltové se v dějinách poprvé objevují v 5. století před naším letopočtem, kdy se
usazují v oblastech rozkládajících se od Iberského poloostrova, Anglie a Irska
až po Malou Asii. Jejich expanzi ale bránili Germáni, Římané a Dákové. Roku 51
před Kristem byla keltská Galie dobyta Římany a ti si ji podmanili.



Keltské náboženství
Náboženství Galie se nám zachovalo jen přes římské zápisy. Ceasar mluví o jednom
nejvyšším Bohu, kterého srovnává s Merkurem a o čtyřech jiných bozích, které
ztotožňuje s Apollonem, Marsem, Minervou a Jupiterem. Ve světle archeologie se
zdá být toto tvrzení pravdivé. Merkur může být ten, jehož sošky se nám dochovaly
a kterého Irové zvou Lugh. Jeho jméno se také objevuje v mnoha místních jménech.

Lugh (neboli Lug) byl manželem a zároveň synem bohyně Epony a byl jedním z
hlavních keltských božstev. Měl patronát nad rolnictvem a řemeslníky. Byl také
bohem Slunce a zároveň otcem ostatních Bohů. Splýval s bohem života a smrti
Cernunnem, který býval zobrazován s jeleními parohy.
Epona, tzv. bohyně s koněm. Velká matka a Země. Jejím mužským protějškem byl
Teutates. Oba lze těžko rozlišit, protože splývají s ostatními božstvy. Kůň
provázel zemřelé do záhrobí a zároveň byl i symbolem Slunce. Velmi často se
objevuje na keltských předmětech a mincích.
Prolínání božstev je vidět i na Belenovi, který byl bohem Slunce a jasu, nebo na
hromovladci Taranisovi, který vyžadoval lidské oběti. Dalšími bohy byli: Esus,
bůh stromoví, který také vyžadoval lidské oběti, Sucell a Nant, což byli letní
bohové. A dále třeba irská Brighid, která bývá spojována s poezií, lékařstvím a
technikou.
Jednotlivá božstava mají jiná jména podle místa, kde se vyskytují. Keltové mají
množství bohů dvojitých či trojitých, trojhlavých nebo čtyřhlavých a mnoho
heroů, které je těžké rozlišit od Bohů. Dále zde také byly posvátné zvířecí
bytosti - kanec, kůň, býk, kohout nebo medvěd. Někteří byli například průvodci
do podsvětí, jiné ale zastupovali samotné božstvo.
Posvátné ale byly i rostliny - např. dub, habr, jmelí. V keltské literatuře je
připomínán posvátný háj Drunemeton. Uctívány také byly vrcholky hor, řeky a
prameny, zde ale šlo o přežitky z dob mnohem starších.