KELTSKÝ FENOMÉN
VŠICHNI JSME KELTI?
Česko bylo ovšem dokořán odedávna: uvnitř jeho dnešních hranic se za staletí i tisíciletí vystřídaly mnohé vlivy. A ačkoliv učebnice dějepisu donedávna hovořily hlavně o dvou mocných kořenech - slovanských a germánských, zdá se, že jejich výčet tím není u konce. Čestmír Kocar, majitel nakladatelství a nadšenec zabývající se keltskou minulostí již mnoho let, říká: "Vítěz těchto odvěkých bojů se pak vždycky snažil dokázat, že jeho kultura tu byla odjakživa. A protože Kelti už tu kolem dávno nežijí, trochu se na ně pozapomnělo. Pojetí našich dějin v minulých dobách se prostě Keltům z různých důvodů bránilo."
Pro Iry je keltská minulost zcela neodmyslitelnou součástí historie. "Dějiny Irska" autorů Theodora W. Moodyho, Francise X. Martina a kolektivu, vydané letos Lidovými novinami, hovoří o jejich příchodu ze střední Evropy okolo roku 600 př. n. l. a následném více jak tisíciletém působení na ostrově. Na západním pobřeží pak vysledovávají ještě dnešní zbytky keltských zvyků, keltský jazyk označují za předchůdce a raného příbuzného současné irštiny. Pozůstatky keltského vlivu tvoří úvodní části všech turistických průvodců po Irsku, které odkazují na zbytky klášterů a usedlostí, na tradiční festivaly. Keltská historie, stejně jako repliky keltských křížů, šperků s tradičními ornamenty, kazety či kompaktní disky s keltskou hudbou a další hromady suvenýrů zahltí každého, kdo třeba jen letmo vkročí na irskou pevninu.
Pozůstatky keltského vlivu v Irsku můžeme vystopovat na zbytkách klášterů a usedlostí.
HOSPODA - MÍSTO KULTURNÍ
Od kořenů do současnosti. Zřejmě nejmarkantnější podobnosti najde letmý irský či český turista v momentě, kdy mu po namáhavém dni vyschne v hrdle: "Čechy jsou proslulé svým pivem, Irsko pivem a whiskou. Oba národy mají podobnou kulturu hostinců, rády pijí a vědí, jak na to. A obě země jsou pověstné svými hospůdkami," říká Billy Northon, jenž v Čechách vlastní tři klasické irské hospody. Ostrované jsou na ně právem hrdí: na rozdíl od některých českých "čtyřek" jsou totiž místem, kde více než o pustou konzumaci jde spíš o přátelská setkání spojená s dobrým pitím, pohostinností, čistým prostředím a pravou irskou muzikou. Irské hospůdky uvnitř zachovávají svůj tradiční "starožitný" ráz, členitost mnoha zákoutí, barů, úrovní i stylů "co dům dal". Nezbytná je dřevěná podlaha, dřevěné barové pulty, pohodlná křesla či pohovky. "Ještě je tu jeden rozdíl," přiznává Billy Northon, "naše země si velmi hledí žen. My prostě máme rádi, když ženy chodí mezi lidi a přijdou k nám do baru na skleničku. Jsem velmi potěšen, že v našich pražských hospůdkách nedominují muži. Dámy si sem zajdou třeba jen cestou z práce na jednu whisky nebo malé pivo. Myslím, že se u nás prostě necítí nepříjemně - je tu pro ně bezpečno."
Česko bylo ovšem dokořán odedávna: uvnitř jeho dnešních hranic se za staletí i tisíciletí vystřídaly mnohé vlivy. A ačkoliv učebnice dějepisu donedávna hovořily hlavně o dvou mocných kořenech - slovanských a germánských, zdá se, že jejich výčet tím není u konce. Čestmír Kocar, majitel nakladatelství a nadšenec zabývající se keltskou minulostí již mnoho let, říká: "Vítěz těchto odvěkých bojů se pak vždycky snažil dokázat, že jeho kultura tu byla odjakživa. A protože Kelti už tu kolem dávno nežijí, trochu se na ně pozapomnělo. Pojetí našich dějin v minulých dobách se prostě Keltům z různých důvodů bránilo."
Pro Iry je keltská minulost zcela neodmyslitelnou součástí historie. "Dějiny Irska" autorů Theodora W. Moodyho, Francise X. Martina a kolektivu, vydané letos Lidovými novinami, hovoří o jejich příchodu ze střední Evropy okolo roku 600 př. n. l. a následném více jak tisíciletém působení na ostrově. Na západním pobřeží pak vysledovávají ještě dnešní zbytky keltských zvyků, keltský jazyk označují za předchůdce a raného příbuzného současné irštiny. Pozůstatky keltského vlivu tvoří úvodní části všech turistických průvodců po Irsku, které odkazují na zbytky klášterů a usedlostí, na tradiční festivaly. Keltská historie, stejně jako repliky keltských křížů, šperků s tradičními ornamenty, kazety či kompaktní disky s keltskou hudbou a další hromady suvenýrů zahltí každého, kdo třeba jen letmo vkročí na irskou pevninu.
Pozůstatky keltského vlivu v Irsku můžeme vystopovat na zbytkách klášterů a usedlostí.
HOSPODA - MÍSTO KULTURNÍ
Od kořenů do současnosti. Zřejmě nejmarkantnější podobnosti najde letmý irský či český turista v momentě, kdy mu po namáhavém dni vyschne v hrdle: "Čechy jsou proslulé svým pivem, Irsko pivem a whiskou. Oba národy mají podobnou kulturu hostinců, rády pijí a vědí, jak na to. A obě země jsou pověstné svými hospůdkami," říká Billy Northon, jenž v Čechách vlastní tři klasické irské hospody. Ostrované jsou na ně právem hrdí: na rozdíl od některých českých "čtyřek" jsou totiž místem, kde více než o pustou konzumaci jde spíš o přátelská setkání spojená s dobrým pitím, pohostinností, čistým prostředím a pravou irskou muzikou. Irské hospůdky uvnitř zachovávají svůj tradiční "starožitný" ráz, členitost mnoha zákoutí, barů, úrovní i stylů "co dům dal". Nezbytná je dřevěná podlaha, dřevěné barové pulty, pohodlná křesla či pohovky. "Ještě je tu jeden rozdíl," přiznává Billy Northon, "naše země si velmi hledí žen. My prostě máme rádi, když ženy chodí mezi lidi a přijdou k nám do baru na skleničku. Jsem velmi potěšen, že v našich pražských hospůdkách nedominují muži. Dámy si sem zajdou třeba jen cestou z práce na jednu whisky nebo malé pivo. Myslím, že se u nás prostě necítí nepříjemně - je tu pro ně bezpečno."
Labels: O keltské minulosti
posted by brambora at
4:14 AM
