ANGLIČANÉ PIJÍ WHISKY, IROVÉ WHISKEY
Soupeření Irů a Angličanů je spjato s historií a přetrvává dodnes i v běžném životě. Každý Ir považuje svou angličtinu za vytříbenější a lepší, než je britská, britské gurmánské speciality jsou pro něj méně lahodné než produkty domácí kuchyně, tradiční anglickou snídani v restauracích vydává za irský originál. A velké spory vede o irskou whiskey: o její další tradici, lepší výchozí produkty i delikátnější chuť. Podle historie to byli misionáři, kteří už v 6. století na ostrov přenesli umění destilace. Irští mniši tajemství opatrovali a zdokonalovali, až získali z ječmene a vody pitný elixír - "Uisce Beatha", živou vodu sloužící jako léčivý prostředek nebo nápoj pro přípitek, podporu mužné síly či křepkého stáří. Teprve ve 12. století ji v Irsku objevili angličtí vojáci, kteří jí v neschopnosti vyslovit galský název dali jméno whisky. Whiskey byla dlouho destilována v domácích palírnách, jejichž historie je samozřejmě daleko starší než data registrací: z druhů dnes běžně dostupných na trhu byl jako první zaregistrován Bushmills v roce 1608, všechny ostatní pak se ztrátou okolo dvou století.
Odborníci prohlašují, že základem whiskey je dobrá surovina, voda a destilace: irské odrůdy jsou vyráběny z ječmene, voda je čerpána z nejprůzračnějších pramenů. Svou jemnost pak irská whiskey získává už díky sušení rozemletého obilí v uzavřených kotlích (skotská svůj kouřový ráz získává sušením obilí nad otevřeným ohněm), dále pak díky trojnásobné destilaci (skotská se destiluje dvakrát) i délce zrání, které trvá minimálně tři roky, většinou však více. Důležitý je také způsob míchání (jeden každý druh irské whiskey je namixován výhradně ze stejné odrůdy, lišící se pouze délkou zrání, skotská bývá pančovaná, tzn. míchaná z několika druhů). A ještě jeden rozdíl: milovníci skotské si většinou nedovedou představit svou plnou sklenici bez kostek ledu, znalec irské whiskey pije nejraději svůj nápoj pokojově teplý a čistý, případně zředěný nesycenou vodou. To prý pro ještě větší lahodnost a jemnost. Například irskou whiskey značky Jameson pijí především lidé střední vrstvy bez rozdílu věku. Ochutnají-li, většinou jí zůstávají věrní. A v Česku dokonce tak, že se jí tu vypije stejně jako v celém Německu.
Soupeření Irů a Angličanů je spjato s historií a přetrvává dodnes i v běžném životě. Každý Ir považuje svou angličtinu za vytříbenější a lepší, než je britská, britské gurmánské speciality jsou pro něj méně lahodné než produkty domácí kuchyně, tradiční anglickou snídani v restauracích vydává za irský originál. A velké spory vede o irskou whiskey: o její další tradici, lepší výchozí produkty i delikátnější chuť. Podle historie to byli misionáři, kteří už v 6. století na ostrov přenesli umění destilace. Irští mniši tajemství opatrovali a zdokonalovali, až získali z ječmene a vody pitný elixír - "Uisce Beatha", živou vodu sloužící jako léčivý prostředek nebo nápoj pro přípitek, podporu mužné síly či křepkého stáří. Teprve ve 12. století ji v Irsku objevili angličtí vojáci, kteří jí v neschopnosti vyslovit galský název dali jméno whisky. Whiskey byla dlouho destilována v domácích palírnách, jejichž historie je samozřejmě daleko starší než data registrací: z druhů dnes běžně dostupných na trhu byl jako první zaregistrován Bushmills v roce 1608, všechny ostatní pak se ztrátou okolo dvou století.
Odborníci prohlašují, že základem whiskey je dobrá surovina, voda a destilace: irské odrůdy jsou vyráběny z ječmene, voda je čerpána z nejprůzračnějších pramenů. Svou jemnost pak irská whiskey získává už díky sušení rozemletého obilí v uzavřených kotlích (skotská svůj kouřový ráz získává sušením obilí nad otevřeným ohněm), dále pak díky trojnásobné destilaci (skotská se destiluje dvakrát) i délce zrání, které trvá minimálně tři roky, většinou však více. Důležitý je také způsob míchání (jeden každý druh irské whiskey je namixován výhradně ze stejné odrůdy, lišící se pouze délkou zrání, skotská bývá pančovaná, tzn. míchaná z několika druhů). A ještě jeden rozdíl: milovníci skotské si většinou nedovedou představit svou plnou sklenici bez kostek ledu, znalec irské whiskey pije nejraději svůj nápoj pokojově teplý a čistý, případně zředěný nesycenou vodou. To prý pro ještě větší lahodnost a jemnost. Například irskou whiskey značky Jameson pijí především lidé střední vrstvy bez rozdílu věku. Ochutnají-li, většinou jí zůstávají věrní. A v Česku dokonce tak, že se jí tu vypije stejně jako v celém Německu.
posted by brambora at
4:01 AM
